Když síly docházejí a projekty se ne a ne pohnout tím správným směrem, nechávám všeho a vyrážím ven. Nejčastěji k moři 🙂

Je báječné se jen tak toulat po lesích a loukách. Obzvlášť v teplém slunečném podzimní dni.

Moře je krásné pořád a líbí se mi jeho proměny během roku. Dává mi sílu a nabíjí mě optimismem, nadějí a energií do dalšího tvoření a práce.

Podzimní moře se koupe v záplavě barevného, nejčastěji žlutého, spadaného listí. Bosé nohy se mi boří do chladivého písku i brouzdají osvěžující vodou. A můžete na pláži zůstat až do západu slunce a setmění (což se vám tady v létě nepodaří 😉 ).

Nebo vyrážím ven ráno před sedmou, procházím se lesy, dýchám svěží a čistý vzduch a kochám se tmou.

Napětí pomalu odplouvá a cítím se opět skvěle. I věci se dávají do pohybu, tak nějak samy, přirozeně 🙂 .